Historie

Míšeňský markrabě Otto Bohatý obdržel již v roce 1162 od císaře Bedřicha I. Barbarossy povolení založit klášter. Nově založený klášter s názvem Marienzell měl být nejdříve využíván jako pohřebiště jeho rodiny. Po příchodu 12 mnichů a opata z mateřského kláštera Pforta byl konečně v roce 1175 zahájen klášterní život.

Klášter »Cella Sanctae Mariae«, obklopený hradbou, byl 17,5 hektarů velký. Kromě Wettinů se zde nechaly pohřbívat také jiné bohaté rodiny. Vznikla kaple sv. Ondřeje, zvaná také Knížecí kaple, a klášter v roce 1436 získal hrad Nossen jako sídlo opatství. Ve druhé polovině 15. století začal úpadek cisterciáckého hospodářství, proto byl Dům konvršů změněn na jídelní sál a knihovnu.  Byla zahájena stavba horního podlaží s pozdně gotickými rysy.

S nástupem reformace rozpustil saský vévoda Jindřich Zbožný v roce 1540 jeden z nejvýznamnějších klášterů ve středním Německu. Budovy nechal kurfiřt August I. po roce 1550 systematicky bourat, aby získal stavební materiál. Z toho měl užitek renesanční zámek a městský kostel v Nossenu. Většina knihovny byla poskytnuta univerzitě v Lipsku. Západní hospodářská oblast byla využívána jako kurfiřtský komorní statek.

O areál se ve 20. století staral zahradník a nabízel prohlídky do té doby, než byl park zpřístupněn pro veřejnost. Od roku 1905 se začalo vybírat pevně stanovené vstupné. Po Druhé světové válce padlo rozhodnutí upravit park podle vzoru z roku 1800. Proběhly vykopávky v areálu kláštera a byla postavena kopie základů klášterního kostela. V roce 1993 přešel Klášterní park Altzella do vlastnictví Svobodného státu Sasko, který dochované budovy co nejlépe renovoval a zřídil výstavní prostory.